Rozhodla jsem se, že zkusím zveřejnit povídečku. Pokud se vám bude líbit a bude-li inspirace, mohla bych v tom pokračovat. Zatím je to jen takový pokus. Jednorázovka. Prosím o vaše komentáře. A teď se dobře bavte. ;-)
AAron pochodoval místností sem a tam, tam a sem. Nedokázal se uklidnit. V obličeji měl ztrhaný výraz. Rukou si často vjížděl do vlasů a nepřestával se tvářit zbědovaně. Krví podlité oči a kruhy pod nimi prozrazovaly, že už nějakou dobu nespal.
Znovu přešel místnost ode dveří k oknu. Tam se na chvilku zarazil a pohlédl ven. Poté se otočil a podíval se na postel po levé ruce.
Byla to nemocniční postel a na ní ležel jeho Mladší bratr. Velká náplast na čele překrývala tržnou ránu, jenž byla stařena několika stehy. Zpod andělíčku vykukoval obvaz, kterým měl ovázané levé rameno. Paže měl samou modřinu. Další modřiny a zranění milosrdně zakrývala přikrývka. Kolem lůžka stály přístroje kontrolující životně důležité funkce. Z pacienta těla ještě nevyprchala narkóza, stále spal.
AAron měl za úkol hlídat, kdy se Sean vzbudí a potom dát vědět ostatním. Rozhodli se střídat, aby si alespoň někdo odpočinul. Ale AAron stejně věděl, že jsou vzhůru a netrpělivě čekají na jeho telefonát. Zatím jim nemohl vyhovět.
Opět začal přecházet. Teď se ale při každé otočce zadíval na svého bratra, doufajíc, že uvidí, jak se na něj dívá. Dokonce se těšil na to, jak mu Sean vynadá, když kvůli němu nespí. Určitě mu řekne, že nestojí za to ponocování. Úplně to před sebou viděl. Pak ale potřepal hlavou, pohlédl na Sean a zjistil, že stále spí. Přál si jediné. Aby se už vzbudil.
Věděl, že za Seanovo zranění může on sám. To on ho poslal na místo, kde ho zranili. Pořád si to vyčítal. To byl důvod, proč chtěl u Sean držet hlídku jako první. Vzpomínal na to, co předcházelo zranění.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
